Únor 2013

Pointless

26. února 2013 v 1:15 | M. J. Nachio |  Deník
Nikdy bych tomu sám nevěřil. Myslel jsem, že tohle je můj svět. Moje budoucnost. Psát pro Vás. Psát pro sebe. Věci se změnily a tohle je poslední článek, který zde napíši. Tohle je poslední článek, který vůbec napíši. Vím, že to rozhodnutí zní jako od nějakého náctiletého chlapce, který doopravdy neví, co chce. Problém je v tom, že tohle je mnohem hlubší.
Poznal jsem to. Konečně jsem to opravdu poznal. Našel jsem osobu, která je víc, než cokoli, co jsem zažil. Víc, než Hikaru. Víc, než kdokoli. V životě jsem si nemyslel, že dokáži ještě něco k někomu cítit. Po Hikarovi jsem byl vyprahlý, zničený a zlomený. Všechno se to změnilo s ním. S Vlčkem.
Poznal jsem, co je to doopravdy milovat. Poznal jsem, co doopravdy od života chci. Je to on. Je to život s ním. Nic víc, jen být spolu navždy. A tohle jsem zničil...zničil jsem to hned v zárodku tím, co jsem udělal...
Nedokážu ani popsat, jak moc mě to mrzí. Jak moc bych to rád změnil. Bojím se. Bojím se toho, co se stane. Bojím se toho, protože...já už zase nic necítím. V té hruďi se zase rozpíná to prázdno. Tentokrát je to definitivní prázdno, protože moje budoucnost se rozpadla. Moje budoucnost odešla na večný čas. Jsou to už jen nesplněné sny a fantazie. Doufám, že nikdy nepoznáte jaké to je, když ztratíte smysl život. Opravdově smysl života. V tu chvíli vám je totiž jedno jestli jste nebo nejste. Zůstávám tu jen pro něj. Protože mu musím ještě pomoci. Ale jak sám řekl, ten vztah není navždy a můj život se váže právě s tímto.

Chtěl jsem se rozloučit a místo toho vám tu házím blitky mého života. Slibuji, že už se to nezopakuje. Tohle je vážně, jak jsem napsal, poslední článek. Sbohem, bando...měl jsem vás rád....nějak určitě
Váš Matthew Jacob Nachio