Únor 2014

Smrt, zloba, obstrukce a jiné záležitosti

21. února 2014 v 19:14 | M.J.Nachio |  Deník
Co všechno dokážou emoce zloba a nenávist.
Zemřel strejda. Už je to tři měsíce, ale dozvěděl jsem se to teprve dnes, díky babičky. Pohřeb byl 12.12.2013 a já na něm nebyl. Nerozloučil jsem se se strejdou a nebyl jsem tam pro tetu. Mám na něj spousty vzpomínek, pár fotek a spoustu nevyslovených slov. Chybí mi, ač jsme si nebyli natolik blízcí. Bral jsem jeho existenci jako samozřejmost, jako něco co je stálé a nikdy neodejde pryč. Budu muset zajít na hřbitov, protože už to jsou dvě osoby, se kterými se musím rozloučit.
Ozval se můj Věřitel a po pár e-mailech s ním mi došlo, že mu nejde ani tak o peníze nebo o ten majetek, ale jde mu o utrpení, co způsobuje, protože se z něj živí. Nestačilo mu zničit vztahy v naší celkem velké rodině, rozhodl se, že se pustí i do toho zbytku, co mi zůstal. A povedlo se mu to. Přišel jsem o celou svou rodinu a nejspíše i o dobré mínění jejich členů.
Chvíli to tak vypadalo, ale nic není tak žhavé, jak se zprvu uková. Stačil jeden dopis a vše se hned napravuje. Ohnuté vztahy, výčitky a lži jsou rázem pryč, když zmizí faleš a vyjde najevo pravda.


O obstrukcích na úřadě práce zde zatím hovořit nebudu. Není to uzavřený případ, tudíž zůstanou detaily z mého jednání utajeny - prozatím. Nicméně Vám mohu slíbit pikantní článek na toto téma. Protože, jak by řekla Kelišová: "To už je do nebe volající, co se tady děje!" A já s ní rozhodně souhlasím.
Před deseti dny jsem byl na MRI (Magnetická rezonance, pro neznalé). Musím uznat, že to byl nepříjemný pocit, protože opravdu nemám rád stísněné prostory a bolestí jsem se tak třásl, že doufám, že z toho vyjdou nějaké výsledky. S bolestí páteře přežívám relativně dobře. Jsem dobře zásobený léčivem proti bolesti. A mám Vlčka. Díky němu je to všechno tak nějak snazší a jednodušší.
Budu k Vám zcela upřímný. Těším se až se stanu nezávislým, opustím staré a pustím se do nových věcí. Protože, a je to velmi důležité, si mohu založit rodinu já sám a je jenom na mě, kdo do MÉ rodiny bude patřit. Ti, co v ní měli pevné a stálé místo jej raději zahodili a přijali místo někde jinde - je to jen svobodná volba a já ji respektuji.
Mějte se krásně, Bando, prozatím se s Vámi rozloučím a napíšu zase co nejdříve. Já budu i nadále bojovat o přežití.
Váš M. J. Nachio