Květen 2014

Nostalgické chvilky

20. května 2014 v 9:38 | M. J. Nachio |  Deník
Tak Vás zase po čase zdravím Bandoooo!,
Dnešek je prostě zvláštní a říkejte si, co chcete. Pro mě je tenhle mezník důležitý. Navíc, kdo by si nedal repete těch smutně romantických jízd vlakem před...no skoro před třemi lety. Nic se od té doby nezměnilo. RegioJet je stále komfortní a luxusní a cítím se velmi příjemně, když mohu na chvíli vypadnout ze svého města. Příjde mi smutné a bolestné. Nejspíše na základě věcí, co se udály za posledních devět let.

Mluvil jsem o mezníku. Abych to nějak nezakecal. :D Tahle první cesta, tedy první po takových letech, je mezníkem. Události, které se teď budou dít jsou vlastně přípravy na můj nový sraz.
Vše musím do konce roku dodělat a vyřešit své prohřešky a tresty. A v lednu se ztratím. Sebastian přestane existovat a nahradÍ jej někdo jiný. Vím, že to zní dosti úchylně, ale není v tom žádná věda. Chci se tímto aktem odstavit od své dosavadní rodinu. Nepatřím totiž už k rodině, která mě vychovávala a aani k té, kde jsem vyrůstal. Odcizili jsme se. Víc, než bych si kdy dokázal přiznat, že rodina může. Stalo se však. Přijal jsem to a rozhodl jsem stvořIt si nový svět.

Neumím si ani představit krásný a štastný život. Přesto se o něj pokusím. Ale i tento nový dokonalý život nese své negativa. Vzdávám se víc věcí, než rodiny, než jmén nebo většiny jedinců v mém okolí. Vzdávám se tím i tohoto mého vnitřního světa na blogu. Zná mě příliš mnoho lidí a i blog samotný má se mnou neblahou historii. Nicméně nezoufejte, Vy Anonymní čtenáři, znovu se zrodím. Ze světla a krásy a možná, když budete hodně chtít, si mě v tomhle internetovém světě najdete.

Zabruslili jsme do dost smutného a emočního tématu. Na to bude ještě dost času. Teď se zaměřím na psaní a zítra večer sepíši mé vyžití v Praze. Nedivte se, Pražané, že se Vám po ulicích bude procházet Panda.