Leden 2015

Memories

15. ledna 2015 v 1:18 | M.J. Nachio |  Deník
Na některé věci se prostě nedá zapomenout. Obzvláště ne, když se vám někdo neustále připomíná.
Pamatuji se na to jako včera, když mi Vlk oznámil: "Celý vztah byl jen experiment toho, co psychicky vydržíš" nebo, když mě nechal šikanovat úředníci na Úřadě práce: "Mě se líbilo, jak s tebou mluví". Nebo tehdy, kdy mě shodil na stůl.

Celou tu dobu jsem chtěl a nejspíše i považoval Vlka za svou rodinu. Vlk byl vše, co jsem měl. Vše, co jsem chtěl a přesto. Stalo se mi to osudným, i přesto, že mé city k němu byly ryzí. Vycházeli ze mě a plně jsem se s nimi ztotožnoval. Vím, že tady zase bleju další sračky z mý pošahaný minulosti, ale nějak se přes to nedokážu přenést.

Nepředstavitelně a neskutečně mi chybí. I přes to, jak se ke mě dokázal chovat. I přes to, co všechno způsobil. Chybí mi...chybí mi jeho dotek. Chybí mi jeho hlas. Chybí mi jeho vůně. Chybí mi jeho teplo. Chybí mi on. A na druhou stranu si uvědomuji, že pokud ho znovu vpustím do svého života, bude to mít katastrofální následky a on znovu uteče, protože mě znovu dostane tam, kam chtěl.

Nejspíše jsem před ním utekl i já. Tím, že jsem se přestěhoval do Prahy. Ano, je mi zde lépe. Ano, patřím sem. Ale i tak to byl útěk. Útěk od vzpomínek. Z bytu, kde jsme žili. Z ulic, kterými jsme chodili. Z obchodů, kde jsme nakupovali. Z města, kde jsme dýchali.


Vlk mě přesto stále pronásleduje...v představách, snech, myšlenkách...

Možná to není jeho chyba. Možná si to celé jen zasloužím. Za to....za to, že existuju....



1. Podzimní nálady

3. ledna 2015 v 23:56 | M. J. Nachio |  Life with Silas

!ALERT! 18+ !ALERT!



Podzim 2014 1/3

Tento podzim byl velice sychravý. Přiletěl jsem v polovině listopadu na letiště do Prahy. Silas mě nemohl vyzvednout, protože byl v práci. Nebyl to žádný problém, protože mi už dávno udělal klíče. Přeci bylo to rok, kdy jsme se seznámili a strávili jsme spolu už spoustu času. Byl mi přítelem, bratrem a dokonce i občasným milencem, podle toho, jak jsme to oba potřebovali.

Silas byl v tomhle ohledu velmi složitý a dokonale tajemný. Věděl jsem o něm, co se o něm dalo vědět a přesto jsem měl pocit, že v sobě, tam někde v hloubi, kde mě ještě nepustil, skrývá hroznou spoustu věcí. Takže jsem ho vlastně tak dobře neznal. Věděl jsem jen tohle - byl jiný, než jiní kluci. Byl svůj a věděl, co chce. Nebo alespoň tak působil.

Vstoupil jsem do letištní haly tahaje za sebou kufr na kolečkách a vytáhl jsem mobil. Napsal jsem hned Silasovi, že jsem dorazil. Zarazil sluchátka do uší a přivolal si taxi, neboť lehce poprchávalo a mě se nechtělo jet MHD. Byli jsme někde u Motola, když mi zavibroval telefon.
Silas: Doma Tě čeká překvápko. :o)
ME: Půjdeme večer někam? Třebas Termix?

Projeli jsme Vyšehradem a domů to už nebylo daleko. Je prazvláštní, jak rychle jsem si zvykl na to bydlet s ním a bral jsem to jako domov. Mnohem lepší a hřejivější domov, než u mýho táty. Taxikář mě vysadil před vchodem a po zaplacení mi pomohl s kufry nahoru do patra. Jak mi Silas psal, bylo tu překvapení. Udělal mi něco k snědku a vzkaz Vítej doma. Dokázal být tak pozorný a milý, když teda chtěl. Ale to asi jako každej kluk.

Kufr jsem zanechal v ložnici a zaparkoval do sprchy. Po té cestě jsem byl vždycky rád, že můžu okupovat koupelnu a nejlepší to bylo vždy, když nebyl doma. Měl jsem na to svůj klid a prostor, což já v koupelně potřeboval. Byl to takový můj očistný rituál. Trochu zase koupelnu vyšperkoval o pár poliček ve sprchovém koutě. Docela mě štvalo, že všechny ty sprcháče byly položený dole. Teď měly konečně své místo.

Postel v ložnici byla čerstvě povlečená, tak jsem do ní hned vklouzl. První myšlenka mi zaběhla k našemu milování. Což byla další zvláštnost, protože jsme se Silasem měli sex dvakrát. A mohu říct, že to byl nejlepší sex v mém životě a přesto by člověk čekal, že někoho s takovým tělem jako mé, bude Silas klátit každou noc. Opak byl pravdou. Ze začátku to působilo, že sex mezi námi nebude. Ale poprvé to bylo v březnu. Prožili jsme krásnou noc v klubu a dorazili jsme nad ránem. Mezi námi to nějak zajiskřilo - což se dělo často. Pamatuji se, že jsem se začali líbat a bál jsem se posunout dál, protože tím naše "hrátky" vždy končili. Tentokrát to tak nebylo. Vášnivě jsme se líbali a navzájem se svlékali. Postupně a pomalu. Byl to on, kdo mě vzal do náruče a odnesl si mě do ložnice. Položil mě na postel a lehce na mě přiložil jeho tělo. Stáhl mi poslední část oblečení, co na mě byla - boxerky. Nevím, kde nabral ty zkušenosti v kouření, ale byl prostě perfektní. Jemně mi přitom masíroval dírku a já ztratil pojem o čase, protože to, co jsme spolu dělali pak bylo tak na několik hodin a bylo to pro mě to nejhezčí....

Vzpomínky ve mě vyvolaly chtíč a boxerky div se neroztrhly a tak jsem udělal, co jsem musel. Snad jsem to čistý oblečení nezasvinil, protože tolik šťávy ze mě dlouho nevyteklo. A mohl jsem jít do sprchy znovu. Když jsem vylezl ven, zkontroloval jsem mobil.
Silas: Raději Termax. Termix je vždycky narvanej.
ME: OK. Mám Tě vyzvednout?

Pustil jsem si telku a zakousl se do toho sendviče, který mi Silas udělal. Samozřejmě v tý bědně nic neběželo, jako vždy. A tak jsem jen zadumaně chroustal to boží jídlo. Dostal se úplně na novou příčku. Silas totiž zbožnoval toasty a sendviče. Toasty snad ještě víc, než sendviče.
Silas: Končím v 21.
Na to už jsem neodpovídal a radši si zkontroloval kolik je hodin. Měl jsem ještě nějaké čtyři hodiny, které jsem strávil na WOWkem a nakonec jsem se začal chystat. Protože Silas se upraví v práci a pojedeme rovnou do klubu. Vyžehlil jsem si vlasy a namaloval si linky. Zbožňoval jsem, když jsem se mohl do buzince upravit. Oblékl jsem si si modrý tričko a upnutý béžový kalhoty. Taxíku to trvá nějakých dvacet minut do Holešovic, takže času jsem měl dost na to, abych se ujistil, že jsem nic nezapomněl. Oblékl jsem si svůj šedivý kabát a conversky a vyrazil za Silasem. Do jeho práce jsem dorazil něco po osmé. Musel jsem zazvonit na zvonek u hlavních dveří. Vedle mě stáli klienti a podivně po mě koukali.
"Ano, prosím?" ozval se Silasův hlas ze zvonku.
"David" usmál jsem se, protože jsem věděl, že mě vidí. Dveře zabzučeli a já vstoupil do haly. Vystoupal jsem pár schodů a bokem jsem vešel do recepce. Vrhl jsem se Silasovi kolem krku.
"Ahoj, drobku" věděl jsem, že se Silas usmívá. Vdechoval jsem jeho vůni a byl nejšťastnější za poslední tři měsíce. Kam se hrabaly prázdniny v Americe nebo začátek roku v Anglii. Nebylo nad to objímat Silase tady v Praze.

Sedl jsem si na volné křeslo a Silas mi dal kávu, kterou měl pro mě připravenou. Vyprávěl jsem mu, jaká byla cesta a jak se má máma, zatímco on ještě pracoval. I když jen pouštěl klienty dovnitř a některým dával klíče. Moc jsem se nezajímal o to, co dělá, i když jsem věděl, kde se nacházíme. Pak mi vyprávěl o tom, co se dělo na jeho dlouhé 12-ti hodinové směně. Bylo za deset devět, když přišli dva lidé z noční směny. Znal jsem jenom Marcuse, ale ne tu paní. Silas mě s nimi nechal na recepci a sám seběhl dolů do sprch.
Marcus se mě různě vyptával na Anglii, zatímco blonďatá starší paní jen poslouchala.







Předchozí: 0. Kdo jsem?
Následující: 2. Bouře v Termaxu