Prosinec 2016

Jesus, kill it. Before she made eggs!!!

30. prosince 2016 v 18:38 | MJ Nachio |  Deník
Zdravím Bando!,

to, že jsem v nemocnici mnozí z Vás ví. Chci se jen podělit o pár zážitků.
U některých sester se prostě nedá zavděčit. Třeba taková Martina S. Diktátorka a uzurpátorka. Neviděl jsem línější a zlomyslnou sestru. Mohla by konkurovat i Hitlerovi!

Měli jste někdy touhu někoho uhodit? Mám teď takové nutkání celý den. Obvzláště v jídelně, kde s náma sedí i ženy z patra. Nechutný spolek, který se nedá rozpustit, neboť personál je tak lenivý, že večeři nemůže dělat nadvakrát. Je totiž jednodušší je všechny nahnat do jedné místnosti, do které se pomalu nevlezou. Je pozitivnější vidět je, jak bojují o místo. Taková "Hitlerova" zlomyslnost.

A když se podíváme pod pokličku, je to vlastně ubohá stará paní, které manžel odmítl dávat už před nějakým časem. Proto je tak uřvaná a diktátorská vůči ostatním.

Brzy se zase podělím o nějaké zážitky.
MJ.

5. Být silným

30. prosince 2016 v 18:29 | MJ Nachio |  3DO
Dean seděl v té kavárně s telefonem u ucha. Číšnici naznačoval, ať mu přinese dvojitou vodku. Mámina reakxe ho překvapila stejně jako tátova.
"Mami, Mike je vážně nemocný. Musiš přijet."
Jeho matka však neměla to správné porozumnění. Stejně na tom byl Deanův otec. Oba nemohli hned přijet. Dean byl zdrcený.
"Tak si tam třeba zůstaň!" zařval na mámu do telefonu a kopnul do sebe panáka. Položil telefon na bar a zažádal si ještě jednu dvojitou vodku, než se vypravil domů.
Mike byl v pokoji a spal, zatímco Keiri na něj čekala v kuchyni.
"Tys pil?" zeptala se chladně.
"Seš moje matka?" odsekl jí Dean.
Keiri mu vrazila facku jen to zasvištělo.
"Vedle v pokoji spí tvůj mladší vážně nemocnej bráška, o kterého se musíš postarat, Deane" syčela na něj Keiri naštvaně. "Podle tvýho stavu hádám, že rodiče nepřijedou."
Dean pouze přikývl a vehnaly se mu slzy do očí.
"Teď se musíš dát dohromady," řekla vážně Keiri a povzdechla si. "Dej si sprchu a já ti udělám kávu."
Annabeth byla z nové tátovi přítelkyně na nervy. Trávil s ní totiž většinu času a na Annabeth už toho času moc nebylo. Hodila však hned všechno za hlavu, když jí zavolala Keiri a ve zkratce jí sdělila, co se Deanovi a Mikeovi děje. Okamžitě si zabalila pár věcí do batohu, napsala tátovi na lednici vzkaz a vyrazila k Deanovi. Když Annabeth dorazila, vystřidala se na hlídce s Keiri, která si šla domů zabalit nějaké oblečení.
Dean donesl Mikeovi utěšující léky. Mike byl spocený a bledý.
"Deane?" zachraptěl.
"Ano, Mikeu?"
"Kde je máma?"
"Je na cestě sem," zalhal Dean. "Odpočívej."
Přešel do obýváku a zhluboka se nadechoval.
"Nezvládnu to" zakroutil hlavou Dean a celý se třásl.
"To nic," snažila se ho uklidnit Annabeth. Přitáhla si ho do náruče. "Dýchej semnou."
Dean se zanedlouho uklidnil.
"Děkuju" zašeptal Annabeth, která ho hladila po vlasech.
"Kdykoliv."
Annabeth i Keiri zůstávali u Deana. Chodily ven jen na střídačku, aby na to všechno nebyl Dean sám.
Jednoho dne se Mike zeptal na velmi zásadní věc.
"Umřu?" zeptal se a zadíval se na Deana.
"Ne," zakroutil hlavou Dean automaticky.
"Chtěl bych umřít," přiznal Mike.
"Nebuď hloupý" pohladil ho Dean po vlasech.
Nejhorší přišlo, když začal Mike zvracet krev. Byla tam právě Keiri, protože Annabeth musela do školy. Keiri zavolala sanitku a Mikea si odvezli. Dean seděl celý od krve v Deanově ložnici na zemi a plakal.
"Pojď se umýt," nabádala ho Keiri. Dean byl očividně v šoku, protože se celý třásl. Keiri chvíli zvažovala, jestli nezavolá záchranku i Deanovi. V tom však někdo zazvonil. Keiri si nechala otevřené dveře do pokoje, aby na Deana viděla a šla otevřít.
"Kdo jste?" zajímala se Keiri. Před ní stála blonďatá žena v dlouhém podzimním kabátku. Vedle ní stál lodní kufr.
"Jsem River Rouvenová a bydlím tady, mladá -" zarazila se, nechala kufr stát na místě a zastavila se až u Mikeova pokoje.
"Co ti je, zlato?" zajímala se vyděšeně. "Kde je Mike?"
"Musím za ní," řekla rozhodně River, když jí Keiri vysvětlila situaci.
"Mami, já tě potřebuju," vzlykal Dean.
"Jsem jeho máma. Musím za ním."
Vzala si jen kabelku a kývla na Keiri: "Postaráte se o něj, že?"
"Jsi i moje máma," zavzlykal Dean, než se dveře zavřely.
Zanedlouho se River Rouvenová vrátila z nemocnice celá ztrápená. Dean se mezitím osprchoval se a oblékl si čisté oblečení. Poslal Keiri domů a klidně seděl v obýváku. Čekal až si odloží kabát a sedne si na pohovku.
"Bude to v pořádku," řekla pak jemně.
"Cože? Bude to v pořádku?" naježil se Dean.
"Nevím, co mám říct," přiznala River zlomeně.
Řekni, že jsme selhali. Ty, já a táta. Proč jsi něco neudělala? Mělas něco udělat. NEUDĚLALA SI NIC! A pak si přijedeš a řekneš, že to bude v pořádku," křičel Dean. "Nebyl jsem nikdy osamělejší. Nikdy jsrm tě tolik nepotřeboval. A nebýt Keiri a Anne....a tys tu nebyla."
"Chápu, že jsi naštvaný," řekla River se slzami v očích.
"Nejsem naštvaný!" křičel přes vzlyky Dean. "Bolí mě to!"
"Bude mu líp," pověděla River a vzlykla.
"Volali mi z nemocnice. Je v kómatu a asi se už neprobere," řekl Dean odměřeně. "Jemu bude líp. Ale co mě?"
"Je mi to líto," plakala River. "Myslela jse-"
"Nemyslela jsi" skočil jí Dean do řeči. "Čekali jsme, modlili se. Byl jsem tu uvězněný s Mikeem. A ty?"
River jen plakala: "Je mi to líto. Opravdu je."
"Takže končím. Končím s obviňováním se. A končím se starostí. Končím. Mám toho dost."
Dean odešel do Mikeova pokoje a práskl za sebou dveřmi.

Předchozí: 4. Jsem
Následující: 6. Pohřeb

You make panda sad

26. prosince 2016 v 9:37 | MJ Nachio |  Deník
Zdravím,

právě sedím v autovuse a dopravuji se na místo určení. Utajený bod v Praze, kde oslacím Vánoce. Trochu opožděně, já vím.

Proto nepíšu, jen vám chci dát vědět, že mě neskutečne serete. Statistika jasně ukazuje, že Vás minulý týden bylo přes padesát a komentář žádný. WTF??

Chápu, že Vlk komentovat nemůže, zkazil by si tím image. Ale co vy ostatní? To Vám nestojím za pár slov nebo řádků? Zkuste se nad tím zamyslet, protože já budu přemýšlet o zrušení tohoto blogu.

Mějte krásný svátek,
MJ.

Hospital again

23. prosince 2016 v 12:30 | MJ Nachio |  Deník
Zdravím Bando!,

jsem zase v nemocnici. Ne, že by se mi tady chtělo být (komu jo), ale je to třeba. Rád bych napsal něco pozitivního, ale být na Vánoce v nemocnici není úplně výhra. Padla na mě deprese. Taková ta těžká a táhlá, která je ta hustá, že člověka dusí.

Myslel jsem si, už jsem v pořádku, ale jak se ukázalo, nejsem. Mám těžkou hraniční poruchu osobnosti se zbytnělým alteregem. Já vím, spousta cizích slov. Zkuste si je vyhledat a neděste se.

Podepsal se na mě vztah s vlkem víc, než jsem si připustil, protože to on je tím zbytnělým alteregem. Doufal jsem a věřil, že je to za mnou. Ale všechny mé vztahy byly patologické. A to se pokouším změnit. Můj příští kluk bude jiný.